Jaromír Jágr soutěžil s dětmi. „Překvapily mě,“ přiznal
Dostaň Jágra! Přesně takové bylo motto tří dní plných sportování a výzev. Jaromír Jágr se postavil svým dětským vyzyvatelům a v závěru musel připustit, že tak silné protivníky nečekal.
Má zlato z Nagana, dva Stanley Cupy a pověst hokejové legendy. Ve sportovním centru Ministerstva vnitra v pražské Stromovce mu to ale nebylo nic platné. Zúčastněné děti si heslo „Dostaň Jágra“ vzaly k srdci, a tak zatímco Jaromír odpovídal na tyto otázky, mnul si palcem dlaně, které dostaly při přetahování lanem pořádně zabrat.
Najdete se? Prohlédněte si fotogalerii.
A co měly udělat děti, aby se s Jaromírem Jágrem mohly ve dnech 29., 30. a 31. srpna setkat? Stačilo přijmout původní Jágrovu výzvu a připravit video, ve kterém předvádějí postoj čápa. Soutěž byla určena pro děti ve věku 6 až 11 let.
Máte za sebou několik přetahování lanem, některá jste i prohrál. Jak na tom jsou vaše dlaně?
Myslel jsem si, že to bude daleko jednodušší. Bylo to daleko náročnější, než jsem čekal. Děti mají větší sílu, než jsem tušil.
Takže se ukázalo, že jsou bojovné...
Rozhodně. Jsou soutěživé, což je u přetahování důležité. Ne že bych to podcenil, ale nikdy bych neřekl, že dítě může mít takovou sílu.
Vnímaly vás děti spíš jako autoritu, nebo jako svého kamaráda?
Spíš jako kamaráda. Někoho, koho chtějí porazit.
Když jste takto obklopen dětmi, umíte si představit, že byste sám po skončení kariéry děti trénoval?
Umím si to představit, i když to není jednoduché. Nevím, jestli bych trénoval děti, spíš dospělé. S dětmi musí mít člověk hrozně moc trpělivosti. Já bych se spíš věnoval už těm starším hokejistům.
Čím si vysvětlujete, že děti v dnešní době daleko méně sportují?
Je tu víc způsobů, jak se mohou zabavit. Internet, hry, počítače, televize... To všechno stahuje zájem o sport. Najednou je tu daleko víc možností. Za nás tohle nebylo. Televize měla jeden program odpoledne nebo dopoledne, někdy ani to ne. A počítače nebyly. Místo toho jsme pořád hráli nějaké hry a sportovali.
Zkuste zavzpomínat, jak jste jako dítě trénoval. V soutěžním videu jste předváděl postoj čápa, dělal jste ho jako dítě?
Ne, tehdy se sportovalo úplně jinak. Bylo to spíš takové soutěživé. Hrál se fotbal, hokej s tenisákem po ulicích, jezdilo se na kole. Děti, hlavně kluci, se mezi sebou pořád praly. Těch aktivit bylo strašně moc. Hlavně jsme ale trávili veškerý čas venku, byli jsme pořád spolu.
A později, když už jste se naplno věnoval hokeji?
To bylo to samé, veškerý volný čas jsem trávil s kamarády venku. Jinak jsem ale dělal dřepy, kliky, sklapovačky na břicho, to byly základní cviky. Myslím, že to dělal každý. Já jsem jich jen dělal o něco víc než ostatní.
Tíhl jste i k nějakému jinému sportu, nebo jste se soustředil jen na hokej?
Jen na hokej. Dostat se do jiného družstva bylo složité, protože tréninky byly ve stejnou dobu a bylo by hrozně náročné to nějakým způsobem zkombinovat.
Jste vzorem pro řadu dětí, ale i vy sám jste jako dítě měl řadu vzorů...
Měl jsem vzory z hokejového světa a českého sportu. Jako každé malé dítě jsem to střídal, bylo jich několik.
Třeba finský hokejista Jari Kurri?
Jeden z nich byl samozřejmě Jari Kurri. Toho jsem si vybral spíš podle jména, protože jsem Jaromír a tohle bylo dost podobné. Když jsme hráli s kluky proti sobě, každý z nás si vybíral sobě podobné jméno. A každá pětka potom reprezentovala klub z NHL.
Ovlivňuje vás, že jste pro mnohé děti ikonou?
Nemyslím si, že bych se nějakým způsobem choval jinak. Snažím se být tím, kým jsem. Chovat se přirozeně. Jediná věc, kterou si člověk musí uvědomit, když je v pozici jako já, je, že i když máte špatný den, nemůžete to dát najevo. I když nemáte náladu nebo se nedaří, nesmíte to dát najevo. Ta šance, že vás lidé potkají v jiný den, už není. A to špatné setkání s vámi může jejich život ovlivnit. Proto se snažím být k dětem vždy pozitivní.
Je možné, že se díky těmto třem dnům začnou některé děti věnovat sportu intenzivně?
Neříkám, že to bude kvůli mně. Ale je možné, že se jim začne sport líbit, začne je bavit. Není to jen o dřině. Jde o to, aby se děti nějakým způsobem dokopaly k tomu, aby se začaly víc pohybovat, protože jim to pomůže v budoucnu.
Řada rodičů tvrdí, že své děti nemohou z finančních či časových důvodů nechat sportovat. Jsou to podle vás reálné důvody?
Těžko říct... Vím, že některé sporty jsou hodně finančně náročné, což se jim pak ani nedivím. Je možné, že je spousta rodin, které mají takové finanční problémy, že platit příspěvky a kupovat náčiní je pro ně náročné, což se dá pochopit. Ale určitě to neplatí o všech.
Mluvím o tom v souvislosti s tím, že v průzkumu Sazky se ukázalo, že rodiče investují více peněz do alkoholu a cigaret než do sportovních aktivit vlastních dětí.
Četl jsem o tom. Byla to překvapující informace. Ale těžko někoho soudit. Já vím jednu věc. Když sportujete, nebudete mít ve stáří takové problémy. Svaly vám zpevní kostru. Jsou lidé, kteří mají ve čtyřiceti problémy s koleny, zády i klouby. Je to dané tím, že celou váhu jejich těla tahají jen klouby a kosti. Není tam žádná výpomoc svalů. Když máte silné svaly, nebudou klouby tolik opotřebované.
