​​Outsider? O to sladší je pak přece vítězství!

Máte rádi pohádky? Pak musíte mít rádi sport. Protože každý zápas dává naději, že dobro zvítězí nad zlem. Že slabší se vzbouří proti těm silnějším. Nabízíme vám tři příběhy outsiderů, kteří se vzepřeli papírovým předpokladům.

Ten příběh je notoricky známý. Drobný David se postaví obrovitému Goliášovi a zvítězí. Někdy totiž jedno statečné srdce znamená mnohem víc než všechny papírové předpoklady. A přesně v tom je krása sportu. Je jedno, kdo proti vám stojí. Pokud do toho dáte všechno, máte naději.

Leicester City

Tým na sestup, tým na odpis. Leicester postoupil z druhé nejvyšší soutěže do anglické Premier League jen proto, aby skončil čtrnáctý a v sezoně 2015/16 měl naplnit svůj osud tím, že se opět vrátí do The Championship. Jenže se něco stalo. Mezi „Foxes“ zamířil před sezonou spasitel v podobě kouče Claudia Ranieriho. Ani jeho příchod nezměnil papírové předpoklady, protože podle bookmakerů měl Leicester šanci na titul vyjádřenou sázkou 5000/1! A pak Ranieri změnil všechno... Herní projev, sebevědomí, z outsidera a otloukánka udělal tým, se kterým je třeba počítat, a který si také nakonec pro ten titul došel.

Goran Ivaniševič

Zaznamenali jste jméno Jana Šátrala? Byl to na tenisovém US Open skvělý příběh, když šestadvacetiletý Čech, který před rokem vypadl v prvním kole kvalifikace, tentokrát jako kvalifikant nakoukl do hlavní soutěže a v prvním kole v pěti setech vyřadil Američana McDonalda. Byla to senzace. I když ne tak velká, jako když v roce 2001 vyhrál Chorvat Goran Ivaniševič celý Wimbledon. Na turnaj se dostal jen díky divoké kartě, bookmakeři jej rovnou označili za outsidera, když na jeho vítězství vypsali nepříznivý kurz 500/1. Ve finále Wimbledonu sice byl už v letech 1992, 1994 a 1998, ale premiérového grandslamového titulu se dočkal za skutečně bizarních okolností. Jako třicetiletý, jako první držitel divoké karty v historii, jako předem odepsaný. Jeho pětisetová finálová bitva s Patrickem Rafterem pak vstoupila do historie tenisu.

James Douglas

Dodnes se o tomhle zápase mluví jako o jednom z největších šoků v profesionálním boxu. V roce 1990 v Tokiu proti sobě nastoupili Američané James „Buster“ Douglas a Mike Tyson. Šlo o duel, ve kterém se mělo rozhodnout o nesporném šampionovi těžké váhy. Tyson byl tou dobou legenda, neporažený a hlavně neporazitelný držitel titulů organizací WBC, WBA a IBF. Měl bilanci 37-0. Proti němu vyzyvatel James Douglas – čtyřka světového žebříčku s bilancí 29-4-1. Douglasovi jen několik týdnů před zápasem zemřela matka, a i to se mělo podepsat na jeho psychické nepohodě. Karty byly tak jasně rozdané, že sázkové kanceláře odmítly přijímat sázky. A pak přišlo desáté kolo a tvrdá rána, která poslala Tysona do říše spánku. K.O.! První Tysonova porážka! Na nečekaný výsledek zareagoval například Sports Illustrated fotografií Douglase a titulkem „Rocky žije!“.