Šermoval v tichosti a prošermoval se až do Ria. Jiří Beran se na svou první olympiádu těší
Šermuje tak trochu ve stínu svého mladšího kolegy, fleretisty Alexandra Choupenitche. Mnoho se o něm nenamluví. To se ale v dubnu alespoň částečně změnilo. Po dlouhých dvaceti letech se totiž Jiří Beran, člen klubu SC Šerm Praha, stal historicky druhým českým kordistou, který si vyšermoval letenku na olympiádu.
Na první pohled byste ho na sportovce asi netipovali. V zelené mikině a džínách působí Jiří Beran spíš jako jeden z vysokoškolských studentů, a to i přesto, že je mu už přes třicet. S kordem v ruce by vám ale vytřel zrak. Tak to ostatně udělal i na dubnové evropské kvalifikaci v Praze, kde si jako druhý český kordista v historii vybojoval účast na OH.
S jakými ambicemi jedete do Ria?
Samozřejmě vyhrát! (směje se) U nás se říká, že nejtěžší je se na olympiádu dostat. Vyhrát už pak může téměř kdokoliv. Je to jeden den, jeden závod. Nejsou tam ani skupiny, je to rovnou pavouk. Bude tam nějakých 36 – 37 lidí. Oproti tomu na Světovém poháru bojuje 280 lidí o ty nejvyšší příčky. To je ohromné množství lidí. Olympijský závod je hodně o psychice. Není favoritů, ani slabých.
Bude to vaše první olympiáda. Těšíte se?
Jsem na to zvědavý. Před asi čtyřmi týdny jsem byl v Riu na kontrolním turnaji, kde se testovaly tamější prostory. Zašermoval jsem si přímo tam, kde budu závodit. Bylo to ještě takové nepřipravené. V tréninkové hale bylo horko a tma a tam, kde se šermovalo, zase byla zima a hrozně světla, navíc tam vůbec nebyli diváci. Čeká je ještě hodně práce, ale těším se. To prostředí na mě působí sympaticky.
Zkuste zavzpomínat na své šermířské začátky.
Se šermem jsem začínal, když mi bylo devět let. To tady v Letňanech můj táta spolu s kamarádem založili zdejší klub. Já se ségrou a dětmi tátova kamaráda jsme byli prvními členy klubu. Dnes tu máme téměř 170 lidí... Bylo to takové hodně rodinné, což zůstalo, protože se tu všichni známe. Je tu super prostředí. Ze začátku to bylo spíše amatérské, ale pak se to rychle překlopilo do té profesionální úrovně.
Vzhledem k tomu, že se v šermu manipuluje se zbraní, může některým lidem tento sport připadat nebezpečný. Je to skutečně tak?
Šerm není téměř nebezpečný. Nejčastějším zraněním je vyvrknutá noha, sem tam nějaká modřina. Ochranné materiály jsou dnes tak dobře udělané, že nemůže dojít k žádnému bodnému zranění, kdy by někdo někoho propíchl.
Jak byste laikovi vysvětlil rozdíl mezi fleretem, šavlí a kordem?
Zbraň vypadá trošku jinak a jsou tam trochu jiná pravidla. Liší se to platným povrchem. V kordu je možné bodnout a dát zásah od špičky nohy až po masku nebo zadní ruku, zkrátka kamkoliv. Ve fleretu jen do vesty a v šavli je to od pasu nahoru včetně masky. To je nejmarkantnější rozdíl.
Dá se říci, která z těchto tří šermířských odnoží je nejatraktivnější?
Šavlista vám řekne, že šavle, fleretista, že fleret a kordista, že kord. Co se týče účasti na turnajích, tak nejvíce se účastní kordistů. Nechtěl bych úplně říct, že je kord královnou tohoto sportu, ale sám ho dělám a mám ho nejraději, takže ho i propaguji.
Říkáte, že závody jsou hodně o psychice. Jak ji zvládáte vy?
Musím říct, že jsem na evropské kvalifikací sám sebe hodně překvapil. Hodně jsem si to užil. Před turnajem jsem vyzkoušel nové metody na koncentraci. Vyšlo to, tak v tom budu pokračovat.
Co vám přinesl šerm do života?
Je to nesporně velký komponent do celého mého životního puzzle. Člověk se naučí vyhrávat, prohrávat, najde kamarády. Když se něco povede, užije si to. Navíc my to tady v Letňanech prožíváme všechno společně. Kdo někdy sportoval, tak ví, že je to takové koření života.
Zajímá vás, jak vypadá šermířský trénink v klubu SC Šerm Praha? Čtěte zde.
Foto archiv Jiřího Berana
